Louisianští Romové: Konstrukce rasy v koloniálním Karibiku

Abstrakt

Zkušenosti Romů z francouzské (později španělské) kolonie Louisiany osmnáctého století odhalují, že různorodě se vyvíjející americké rasové systémy vycházely i z dřívějších evropských protiromských postojů a zároveň se s nimi překrývaly. V dobových dokumentech z Louisiany se pak mnoho Romů objevuje právě v době, pro kterou je typická snaha pevněji zakotvit rasové kategorie. Mezi osoby, které bývaly označovány přívlastky odkazujícími k jejich romským kořenům nejčastěji, patřily romské ženy, které se provdaly za černošské či původní americké obyvatele, nebo se alespoň staly jejich partnerkami. Jejich výběr partnera odhaluje vnímání vlastní liminální rasové pozice, které se vytrácelo jen velmi pozvolna. Soudní výpověď muže, jenž v něm sám sebe označil termínem „Boheme“, a která je jedinou známou výpovědí koloniálního karibského Roma, zase poukazuje na jeho snahu začlenit se po svém do dobově výrazně proměnlivého rasového společenského řádu Louisiany. Obdobné kroky odhalují, jak se Romové snažili využít rasových kategorií způsobem, který by posloužil jejich vlastním zájmům. Bez zaručené plnohodnotné příslušnosti ke koloniální bělošské společnosti a kvůli své podřízené pozici ovšem měli v této snaze značně omezné možnosti. Cesta přes Atlantik donutila francouzské Romy čelit novému společenskému řádu, který se zatím plně neoddělil od toho, jenž nechávali za sebou, a nakonec najít způsob, jak se do něj začlenit.